Civilizace vznikají a zanikají. Zanechávají po sobě umění, základní projev lidství. Hledání duchovního smyslu skrze umění lidstvo nepřestává dojímat a uchvacovat... Sošky bytostí, které jsou napůl zvíře, napůl člověk, byly nalezeny na řadě míst, která kdysi obývali naši nejstarší předkové. Vypovídají o vznikající kultuře i o sílícím vnímání duchovních sfér. Když lidé opustili jeskyně doby kamenné a začali hospodařit, rozrostly se některé mytické hybridní postavy na celé panteony bohů. V období zemědělských společností se pak vytvořila velmi úzká vazba mezi uměním a smrtí. Od Evropy mladší doby kamenné přes velké pohřebiště Ur v Mezopotámii až po starověký Egypt sloužilo umění ve velké míře k uchovávání vzpomínek na předky a snad i k zachování duše po smrti.